Nepovedená zima I

Válím se v rakouským špitále po havárce na lyžích a snažím se si to tu užít. Tentokrát píšu známým něco víc než "měj se fajn", "ok", "dík", "pozdravuj doma". Švagr mě ujistil, že zábavné historky se stávaj i v nemocnicích českých.

Ahoj Michale,

operace proběhla myslím bez komplikací, jelikož patříš mezi zvídavé typy, přikládám instruktážní video (doporučuji nesledovat to s dětmi)...postup operace byl prakticky identický, nechal jsem si píchnout jen částečnou anestezii do páteře, takže i ty zvuky nástrojů byly stejné jako na videu.....

...po operaci mi ještě tři hodiny zůstaly umrtvený nohy ( člověk ani neví jestli je holka nebo kluk), fakt hnusnej pocit, jako bys měl nějaký gumový válce, diváš se na ně a ať děláš co děláš, nejseš s nima schopnej pohnout ani o milimetr, jenom se modlíš, aby to odeznělo....pak odezněly ty oblbováky a začalo to bolet, musel jsem si říct o kapačku....nádherný....na bázi morfia, pustil jsem k tomu do sluchátek první desku Pinkl Floyd, ještě se Sidem Baretem, než se zbláznil, fakt zážitek....jako vizuální doprovod povedené webovky....www.milanhouser.com....

......včera večer jsem si to chtěl zopakovat

......ty dvě ježibaby na noční mě odhalily, kapačku jsem nedostal, asi s tím kšeftujou...hrál jsem to na bolesti, prej to nemůže být tak hrozný, když si někdo přijde sám, a že prej to není žádnej uspávací prostředek....místo morfia nám daly (kolegovi vedle na posteli taky) nějaký hnusný kapky proti bolesti...kde nic tu nic, účinek žádnej, podezřívám je, že to byla ochucená voda...vůbec jsme nespali, ráno jsme na ně byli hnusný....prej jsme si měli říct, když to nezabralo, eště abych před nima klečel na tom rozbitým kolenu....myslím, že měli trochu špatný svědomí. Jestli příjdou zítra na noční zase ty stejný, tak nám doufám dají pořádnou dávku.....s berlema už chodím...

Nemocnice česká

               Ahoj Miro, tak to jsi mě teda pobavil. Myslím, že by jsi o tom mohl, než Tě pustí, psát nějaký blog. Minimálně co budeš pod tím morfinem. Já co vzpomínám minulý rok na Vojenskou nemocnici v Brně, o které se traduje, že je na naše poměry docela ok, tak jsem byl rád, že jsem nešel s těma svojima křečákama do tý naší okresní. Tam bych se buď už neprobudil, a v tom lepším případě bych měl uřízlou nohu, samozřejmě tu bez křečáků.

V té voj, nemocnici nás budili v šest ráno rozsvíceným světlem, a ten co nebyl předešlý den na operaci, musel vstát , ustlat si postel a čekat u ní na vizitu. Prostě gumy, ale já měl průpravu. Po operaci se se mnou nikdo extra nebavil, musel jsem jít sám za doktorem, aby mi řekl jak to vlastně probíhalo a když se mně primář při vizitě zeptal jak mi je, tak ten co mě operoval mě nenechal říct ani slovo, a řekl primáři mé pocity. No prostě nic moc. Jediné co pozitivní co jsem si odnesl, tak to, že jsem mohl po dlouhé době zhlídnout celou Bezstarostnou jízdu.

Tak hlavně ať díky tomu morfiu neskončíš do roka pod mostem, užij si to a nechť tě síla provází. Jinak z nových filmů co se nám líbily - Revenant- Zmrtvýchvstání a ještě jsem objevil, jmenuje se to Perfect day, tak to se nám mmoc líbilo. Měj se OK a taky pozdravuj, i ty sestry...

Nemocnice rakouská

            tak pozor, pozor, přes všechen komfort, nás tu budí taky rozsvíceným světlem a to v 5.45, takže to bude asi nějaká zastaralá vyhláška z dob Rakouska-Uherska, dostanem pilule, převlečou nám postele a můžeme si zase lehnout, což je dobrý, stát na jedný noze by nebylo moc zábavný.

            Jsme tu tři, jeden mladší doktor, taky lyžař s přetrženym kolenem, já a chlapík, co mu rovnaj nohy. Jestli jsem to dobře pochopil, tak z óček na mírná x-ka. Ten je na tom trochu hůř, soudě podle toho morfia, co do něho valí. Nebo je to lišák a ví, že se musí před personálem tvářit zkroušeně, aby mu nepřiškrtili hadičky. Každopádně v tom umí chodit, dvakrát denně za ním chodí extra vyslanci s anesteziologickýho a když si řekne, tak mu namíchaj něco vostřejšího nebo třeba vyšroubujou průtok na 8 a tak.

            Jednu nohu mu rovnali už na podzim, teď s tou druhou to má prý horší. Voni totiž tu kost pod kolenem na vnitřní straně naseknou a naťukaj tam klínek, aby se ta holení kost vyklonila směrem ven. No a vona se jim prý ta druhá nešťastně ulomila celá, tak mu tam připlátovali nějakou lištu a bolí to prý víc než minule. Ale jinak je s ním celkem sranda, vono vůbec jak je ten náš pokoj věkově mladší (možná jediný v součtu pod 200let), tak jsme takový splachovací a  doktoři na nás nasazují různý praktikanty a učnice, aby si leccos procvičili. Normálně je nepoznáš, chodí stejně voblečený, ale když se mladá sestřička potom, co se jí podaří píchnout injekci, blaženě usmívá a září jako u oltáře, je jasný, že ta injekce byla jedna z jejích prvních v životě a je na ní vidět, jak si užívá ten pocit pýchy, že to zvládla úplňe sama a nikdo při tom nevomdlel, ani vona sama, ani pan pacient, a taky pocit úlevy z toho, že krev si našla cestu do trubičky a nestříká někde po pokoji, že je ráda, že se pacient tváří jako by to bylo to nejpříjemnější, co ho dneka potkalo a nesvíjí se v bolestných křečích ani neběhá po nemocničních chodbách s propíchnutým bicepsem.

            Ale jinak se o nás staraj příkladně, hned po ránu přinesou snídaně až do postele, kde k tomu kámo v dnešní době přijdeš? V něčem je to zkrátka dobrý, jak si nás tu vopečovávaj.

             Máme u postele takový vyklápěcí stolky, co ti přijedou až pod bradu a střídaj se nám na nich v pravidelnejch intervalech notebooky a iphony s táckama s jídlem. A to si můžeš zaškrtnout kolik housek, chlebů nebo dalamánků, jestli celozrný nebo nezdravý pšeničný, kávičku, čajíček, jogurtíček. A než to všechno pojíme, už se mezi postelema proplítá uklízečka a mopuje podlahu, co jí chvilku na to pošlape prodavač novin, co má jenom Krone Zeitung, Kleine Zeitung a Österreich.

             My potom nešlapem, my totiž ani vstávat nemusíme, my jsme marodi po operaci a když chceš, tak si objednáš i bažanta a choděj ti ho vylejvat, ale skoro nikdo to nechce, protože je to takový blbý.

             Jenom Štefan, co mu nechtě ulomili tu nohu, těchto exluzivních služeb na začátku využíval, ale teďka už mu je to taky blbý a radši se doberlí na záchod, než aby propojoval ptáky pod peřinou. Musí se ale vodpojit vod tý kapačky s morfiem a to se mu moc nechce. Já jsem špekuloval, že zatímco je Štefan na záchodě, bych se jako na tu jeho připojil na chvilku ilegálně, protože tu jehlu máme s Christianem, to je ten mladej doktor, pořád ještě zabodnutou v ruce, i když nás už vůbec nepřipojujou. Christian po tom asi ani netouží, je milej, ale takovej trochu uzavřenej, navíc je doktor a na škole ho určitě strašili, že se to s tím morfiem nemá přehánět a taky zná těžký případy z praxe. Von totiž shodou okolností slouží o patro níž na neurologii a jak vo tom tak povídal, tak u toho chce i zůstat. Von teda skoro nikdy sám vod sebe nic nepovídá, von je uzavřenej až moc, na tom teda bude muset zapracovat, jestli chce být v tý neurologii dobrej a jestli si chce toho života trošku užít.

            Kluci vždycky nějaký noviny koupí a pak si je půjčujou a já jim je vzájemně předávám, já totiž ležím uprostřed. Štefan je u okna a pořád větrá, večer sleduje samý blbý filmy nebo hraje hry na iphonu. U dveří leží Christian, co si urval koleno jen vo den dřív a skoro na tý stejný sjezdovce co já, jenomže na rozdíl vode mě o tom ani nevěděl a zjistil to až večer doma. Taky má na rozdíl vode mě urvanej jenom ten křížovej vaz a s tím se dá i žít, někdo to ani nespravuje, jenomže Christián je mladej, je mu 26 a chce ještě dovádět na lyžích a určitě i jinak, tak to vůbec nebylo téma, že by nešel na operaci.

             Štefan je starší, blbě se to odhaduje, má totiž trochu břuch, zítra musím zjistit kolik mu vlastně je, tak tendle Štefan si ty nohy nechává rovnat, aby mohl taky lyžovat a nebolelo ho to. Na tom je právě vidět, jak jsou tady lidi v Rakousku na to lyžování navázaný. No schválně, nechal by sis povotočit nohy, aby ti šli líp do voblouku. Vodstranit křečáky to jo, ale nalomit holeně?

            No a mezi nima ležím já, jedinej soňák, Sony Experia Z5 compact 007 James Bond Spectre Edition. Tak to já jsem to na rozdíl od Christiána věděl hned, že je to koleno urvaný, stejně jako Svindal letos na Hahnenkammu hned věděl, že ten křišt´álový glóbus už nevyhraje, že tadle sezona pro něj definitivně skončila.

             Vono jak byla mlha, tak se jich tam letos na tom vražedným kopci, kterej nesnese srovnání, rozsekalo víc, celej rakouskej tým byl na maděru.

              Ale u nich se to jenom tak navenek neprojeví, protože je z čeho brát. Vono je tady to lyžování takový náboženství, takže voni maj špičkovejch lyžařů plný baráky, ale všechny do závodů pustit nemůžou, na to jsou limity, to by bylo jináč langweilig, kdyby to startovní pole bylo celý červený.

                Takže když se z áčka někdo zramuje a musí na marodku, tak daj šanci někomu z mladejch a ti jak furt jenom trénujou a jak nemůžou závodit, tak jsou úplně nabuzený a většinou jedou, jako by se chtěli pozabíjet, a riskujou život, aby se v tom áčku chytli natrvalo.

                Vono jak bylo letos málo sněhu, tak těch úrazů bylo vůbec hrozně moc a žádnejch lehkejch. Některý dny se ty záchranný vrtulníky ani nevracely na základnu, to by se nevyplatilo, nebot´ furt bylo co sbírat, a tak jenom kroužily ve vzduchu jak nějací supi a čekaly, až se zase někdo přizabije. Doktoři pak byli přetažený, ani nechodili domů k rodinám, protože to by se na ty dvě tři hodiny taky nevyplatilo.To už jim líp přišlo k duhu natáhnout se na operačním stole a na chvilku zavřít oči.

                A to i sestřičky se už modlily at´už ten sníh roztaje a je jaro a celej ten blázinec skončí a vony si vyberou přesčasy a dostanou se dřív domů a budou moct konečně doma děckám zase něco uvařit, protože jinak ty jejich děcka budou pořád na párkách a na pizze a to jim určitě neprospěje.

                Nehledě na to, že erotickej život těch sestřiček a manželek těch doktorů týdle nepovedený zimy dostal dost zabrat a některý na tom byly hůř než leckerý jejich pacienti. Jestli to globální voteplování bude pokračovat, at´si Klaus říka co chce, a zimy budou podobný týdle, tak to si myslím, že bude mít na lidstvo ještě kdovíjaký dopady, vo kterých ještě ani netušíme a nejvíc na to doplatěj zase děcka, který už tak jsou dost zkoušený.