Nepovedená zima IV

Dnes 28.4. napadlo 40 cm sněhu. Vůbec netušíme, co má příroda za lubem. Chová se už jako politici - celou zimu čekáme na nějaký relevantní příspěkek k našim životům a nakonec vás překvapí aktivitou  v momentě, kdy to nejméně čekáte

Za celou zimu nenapadlo tolik sněhu jako během včerejšího dne. Na tom by nebylo nic divného, kdyby nás ta sněhová nadílka nezastihla u prvomájových příprav.

Na silnicích chaos, sousedka se ani nedostala na noc z města domů, stromy v rozpuku se lámou pod přívaly sněhu. V Klagenfurtu je zákaz vycházení.

Naše děti už se ve světě celkem orientují, ale tyhle vrtochy přírody se jim vůbec nezdají. Už skoro dva měsíce chodíme venku v tričku a když jsem řekl, ať nachystají na víkend zase lyže, tak trvají na tom, že chtějí dál jezdit na kole...

.... a já jim zase musím vysvětlovat, jak ten svět funguje, a že se na věci, na které jsou zvyklé, nemůžou spoléhat definitivně a napořád.

Jak to vysvětlování neumím stručně, tak jim popisuji, jak existují období, roky někdy i desetiletí, kdy všechno funguje podle zavedených pořádků, kdy slunce vychází na svém místě v přesně stanovenou dobu a jak čas od času potom přijdou období, kdy se to celé pootočí a věci naberou jiný směr, dojde ke zpochybnění dohodnutých pravidel a začnou se ozývat skupiny lidí, kteří se cítí odstrčení a zhrzení a ty pak pracují na tom, aby ty ustanovené zvyklosti (často ústavní zvyklosti) byly rozvrtány. Začnou jimi nepokrytě pohrdat a ignorovat je.

Význam slova "ignorovat" dětem vysvětluji na příkladu toho nepořádku, co mají v pokojíčku, a přidávám moudro, jak je důležité vrtochy (nejen) přírody částečně tolerovat a ne se hned rozčilovat a běsnit kvůli káždé nepohodě.

Stane se, že se těm nedoceněným lidem někdy podaří strhnout na sebe tolik pozornosti a získají tolik obdivovatelů, že zatřesou celou tou složitou stavební strukturou společnosti tak mocně, že se ta zvenčí honosná stavba zbortí nadobro. Ono taky když se to budovalo, tak na základy nebyl po ruce žádný kvalitní materiál a ošidit základy stavby se v budoucnu vždycky vymstí.

Někdy je ta touha a ambice zneuznalců tak velká, že si třeba i pomáhají tím, že některé věci překrucují, zatajují a často i lžou.

Význam slova "ambice" vysvětluji na příkladě, kdy naše mamka nedávno odjela někam za kulturou a tat'ka se rozhodl potěšit své ratolesti společným smažením řízků a přípravou domácích hranolek. Nebýt toho, že jsme určiťe pořídili špatný druh brambor a špatný druh oleje (který na sebe dokázal přilepit většinu trojobalu), tak se to nakonec takřka povedlo.

Často se při tom vysvětlování o fungování světa dostanu do slepé uličky a dojdou mi nápady na srozumitelné odpovědi. Třeba na otázku proč na státních hranicích existovaly vysoké ploty s ostnatými dráty a proč někteří lidé, co je chtěli překonat, byli uvěznění nebo zastřelení. Co na to opovědět? Protože se to nesmělo?

Nedávno u příležitosti výročí smrti Pavla Wonky zahlédli děti jeho posmrtnou fotografii a ptali se, proč ho komunisti vlastně zavřeli a proč ho těžce nemocného nechali zemřít. Co na to opovědět? Protože neposlouchal?

Ta nečekaná sněhová nadílka na konci dubna jakoby předznamenávala, že stejně jako v přírodě se to pootáčí i ve společnosti a jakoby by bylo cítit ve vzduchu, že přichází zase období, ve kterém bude ubývat svobody, tolerance a kreativity a přibude perzekucí, nesnášenlivosti a strnulosti.

Možná tak budeme nostalgicky vzpomínat na léta šedesátý a hlavně devadesátý, na období, kdy se to pootočilo do podoby doby, do které se naše děti narodily a která jim připadá skvělá a nedokáží domyslet, že by to tak nemuselo zůstat navždy.

Přejme jim i nám hezkou budoucnost !

http://pravyprostor.cz/10-nejcastejsich-lzi-o-komunistech-a-socialismu/